POREVOLUČNÍ OBDOBÍ
Ve víru událostí se náš veslařský oddíl ocitá hned na počátku nového roku dalšího desetiletí. 25. ledna 1990 je zvolen nový výbor a předsedou klubu se stává jeho dlouholetý člen pan Radoslav Smolka. Vytvořeny jsou také nové veslařské orgány - s působností v celé republice se jedná o Československou veslařskou federaci, pro Českou republiku pak ještě Českomoravský veslařský svaz.
I přes měnící se ekonomické podmínky zůstáváme i nadále pod hlavičkou TJ Lokomotiva Olomouc, která finančně zajistila celou závodní sezónu bez problémů. Výkonnostně jako by oddíl nabral "druhý dech", což se projevuje i na sportovních výsledcích. V roce 1990 jsme se zúčastnili celkem 21 regat, kde jsme získali 140 prvních, 126 druhých a 70 třetích míst. Z Přeborů Moravy jsme si přivezli 11 titulů, z Přeborů ČR dalších pět a stejně tak jsme měli pět přebornických posádek na Přeboru ČSFR. Bronzové medaile si přivezla z Mistrovství ČSFR v Třeboni čtyřka bez kormidelníka seniorů B Kučera, Šuba, Neruda L., Neruda T. Z tradičních Primátorek si odvezla druhé místo osma dorostenců, třetí místo osma juniorů a čtvrtá byla osma mužů.
V roce 1990 se naši závodníci zúčastnili také několika mezinárodních regat, na kterých dosahovali velice kvalitních výsledků. Juniorky reprezentovaly ČSFR na závodech Družba v maďarském Szegedu. Pod vedením trenérky Martiny Militké zvítězily Blaťáková, Prášilová, Horáková a Kučerová na čtyřce bez kormidelnice, v kombinované reprezentační posádce osmy přidala další vítězství i Oklešťková V. Družba juniorů se konala v Rostově na Donu v tehdejším SSSR a neméně úspěšná tam byla dvojka bez kormidelníka Polášek, Matuščík D., která získala zlaté medaile pod trenérským vedením Miroslava Vraštila. Tato vítězství na Družbě byla o to cennější, že všichni naši závodníci starovali v juniorských kategoriích ještě v dorosteneckém věku. Na juniorském mistrovství světa jsme měli své zastoupení na dvojce s kormidelníkem, kde posádka Mikuláš, Truhlář, korm. Novotný s trenérem Vičíkem obsadila osmou příčku.
Koncem září, před odjezdem na Československý pohár "A" do Račic zastihla náš klub smutná zpráva o úmrtí našeho dlouholetého člena Josefa Havelky. Oddíl tímto ztratil kormidelníka slavné primátorské osmy z roku 1950, trenéra, funkcionáře, propagátora olomouckého veslování a především dobrého kamaráda. Právě díky Josefu Havelkovi máme precizně zpracovanou historii olomouckého veslování, byl autorem kroniky našeho oddílu, podílel se také na přípravách oslav 50. výročí založení organizovaného veslování v Olomouci, kterých se však již nedožil.
I přes tuto smutnou událost se podařilo našemu oddílu již potřetí v Československém poháru "A" zvítězit. V tomto závodě nejlepších veslařských oddílů ČSFR jsme získali celkem 17 prvenství.
Jubilejní rok 1991 přináší nejen oslavy 50. výročí založení olomouckého organizovaného veslování, ale začínají se projevovat také první ekonomické dopady na tělovýchovu v rámci nových reforem. Zatím nás stále ještě podporuje TJ Lokomotiva, ale vzhledem k narůstajícím nákladům hledáme i další sponzory pro finanční zajištění našeho krásného sportu.
Již v dubnu se 11 vybraných závodníků účastní mezinárodní "Lotto Regatty" v belgickém Hazewinkelu, kam odjeli na základě pozvání klubu C.R.B. Brusel. V konkurenci 29 zúčastněných oddílů vybojovala stříbrné medaile dvojka bez kormidelníka mužů Neruda T., Šuba, bronzové příčky patřily čtyřce s kormidelníkem, noncoxu a osmě. Belgičtí zástupci nás navštívili již loňského roku a společně s naším oddílem absolvovali závody v Piešťanech.
Další úspěšné mezinárodní starty absolvovali junioři, vybraní na mezinárodní regatu do Mnichova. Čtyřka bez kormidelníka Hlavica, Polášek, Gottwald, Matuščík D. získala druhé a čtvrté místo, v kombinované osmě byli uvedení junioři dvakrát první. Podobně čtyřka bez kormidelnice Kučerová, Horáková, Prášilová, Chlandová obsadila druhou a pátou příčku, společně s veslařkami z LS Brno pak děvčata vyhrála na osmě.
Tradičně se účastníme také pražských Primátorek. Zde se poprvé objevila poměrně slabá účast, pravděpodobně díky projevení se tíživé ekonomické situace u mimopražských oddílů. Třetí zde dojela osma mužů v sestavě Kučera, Neruda L., Neruda T., Vyhnálek, Nykl, Prchal, Peřina, Truhlář a korm. Novotný. Na stejné příčce se umístili také dorostenci, junioři byli čtvrtí.
V červnu nás neminuly dvě smutné zprávy. Ve věku nedožitých 17 let tragicky zemřel náš oblíbený kamarád a kormidelník Jan Španner, jen o pouhé čtyři dny později nás navždy opustil Jiří Vlček, dlouholetý člen a reprezentant našeho oddílu, který aktivně závodil v 50. a 60. letech.
Závody ale běžely dál. Z Přeborů ČSFR žactva a dorostu přiváží vítězný titul čtyřka s kormidelníkem žáků starších a osma dorostenců. Na Přeboru ČSFR juniorů a juniorek byl náš oddíl třikrát stříbrný a jednou bronzový. Úspěšný byl také start našich veslařů na Mezinárodní regatě o pohár SNP v Piešťaněch, který jsme i v těžké konkurenci dokázali vybojovat.
PRVNÍ LÉTA SAMOSTATNOSTI KLUBU
Velmi významná změna v existenci našeho klubu přišla s rokem 1992. S platností od 1. ledna 1992 vznikla TJ Lodní sporty Olomouc, která sdružuje Veslařský a Kanoistický klub. TJ LS bezplatně převzala areál lodních sportů na Tř. 17. listopadu na Envelopě od TJ Lokomotiva Olomouc, jejím prvním předsedou byl zvolen František Horský a předsedou VK Oldřich Okleštěk. Tímto krokem se náš oddíl osamostatnil a vzal tak na sebe úkol zabezpečit provoz areálu LS a jeho sportovní činnosti. Začíná se tak psát nová kapitola v historii olomouckého veslování.
V této první náročné samostatné sezóně nám finančně vypomohla řada sponzorů, kteří se zároveň stali kmotry celkem deseti veslařských lodí. Jako poděkování nesou lodě jména svých kmotrů na přídi.
Sportovní výsledky této sezóny byly nad všechna očekávání. Z celkového počtu 20 regat si naši veslaři přivezli 142 prvních, 103 druhých a 62 třetích míst. Junioři o sobě dávali velmi úspěšně vědět na mezinárodních regatách. V Mnichově se neztratili Polášek s Matuščíkem D. na dvojce bez kormidelníka, ani na kombinované čtyřce bez kormidelníka, do které usedli spolu se závodníky pražské Bohemians a obě tyto disciplíny vyhráli. Dařilo se i juniorkám Oklešťkové V. a Horákové, které si na noncoxu spolu se závodnicemi z LS Brno vyjely bronzovou příčku a na dvojce bez kormidelnice byly čtvrté. Stejné posádky startovaly i na mezinárodním mistrovství Francie v Maconu, kde potvrdila své kvality především dvojka juniorů.
Za největší úspěch lze bezesporu považovat start olomoucké dvojky bez kormidelníka na Mistrovství světa juniorů v Montrealu v Kanadě. Martin Polášek s Danielem Matuščíkem si zde pod trenérským vedením Zdeňka Vičíka vybojovali světový bronz a navázali tak na juniorský úspěch z roku 1986.
Úspěchy roku 1992 završilo závěrečné hodnocení 39 československých veslařských oddílů, mezi kterými se náš klub umístil na příčce nejvyšší.
1. ledna 1993 došlo k další významné události celostátního charakteru - Československá federativní republika byla rozdělena na dva samostatné státy. Mimo jiné s touto změnou souvisela např. změna znaku pro státní reprezentaci, již se nejezdí "se lvíčkem na prsou".
Tato závodní sezóna pro nás ale nezačala příliš vesele, neboť naše řady navždy opustil Jiří Kalina, strok vítězné primátorské osmy z roku 1950, který stál u úplných počátků vzniku veslařského sportu v Olomouci. Působil také jako trenér, předseda oddílu a správce areálu, na jehož vybudování měl významný podíl. Neuplynulo ani půl roku a loučili jsme se s dalším kamarádem, taktéž členem zmíněné primátorské osmy, dlouholetým trenérem zejména ženských složek, Josefem Nechvátalem.
I tentokrát startovali naši junioři na juniorském mistrovství světa, konaném v norském Arungenu, loňský medailový úspěch se však zopakovat nepodařilo. Dvojka bez kormidelníka Homolka J., Dvořák obsadila deváté místo, posádka čtyřky bez kormidelníka s olomouckými Matuščíkem P. a Krumpholzem P. byla dvanáctá. Tato umístění byla pro obě posádky trochu zklamáním, neboť během svých startů na mezinárodní regatě v Mnichově předváděly výborné výkony. K těmto mezinárodním startům je nutno připomenout také úspěšné vystoupení juniorů Boháčka, Dostála R., Vlčka a Buriana na kombinované osmě v německém Kasselu, kde vybojovali první a druhé místo.
Rok 1994 byl také jedním z těch velmi významných, co se sportovních úspěchů týká. Na 81. Primátorkách startovaly hned tři olomoucké čistě oddílové osmy, což se nepodařilo žádnému jinému veslařskému klubu, který se těchto Primátorek zúčastnil. A po delší odmlce jsme si také připsali rovnou dvě primátorská vítězství. Zlaté veslo vybojovala posádka juniorů Matuščík P., Dvořák, Krumpholz, Vlček, Dostál R., Michálek, Nezval T., Kraus a kormidelník Motan. V dorosteneckých osmách nedali soupeřům šanci Malíšek, Fryčák, Siriški, Konvička P., Pivoda J., Weiser, Kovář, Půr a kormidelník Mrákava. Mužská osma Skula, Herzán, Konvička P., Truhlář, Nykl, Holčík, Vyhnálek, Batěk, korm. Mrákava skončila čtvrtá.
Naše juniorské družstvo opět nechybělo v reprezentačním výběru a dávalo o sobě slyšet i na mezinárodní půdě. Hned devět členů našeho oddílu ve třech posádkách se zúčastnilo Mistrovství světa juniorů v Mnichově. Nadmíru úspěšná zde byla především Eva Žujová, která startovala v osmě a v této posádce si dojela pro bronzovou medaili. Ve velkém finále se na pátém místě umístila čtyřka bez kormidelníka Dvořák, Krumpholz, Michálek, Matuščík P., osma, ve které startovali olomoučtí Nezval T., Kraus a kormidelník Mrákava byla desátá.
Krásný hattrick se zadařil našim juniorům na MČR juniorů a senB. v Třeboni, odkud si odvezli zlaté medaile na 2-, 4- i 8+ a naprosto tak deklasovali veslaře ostatních klubů, včetně pražské Dukly.
Řadu mezinárodních veslařských soutěží, na kterých nechyběli ani naši veslaři přinesl také rok 1995. V tomto roce se stal Český veslařský svaz členem organizace "The Nations Cup", která každoročně uskutečňuje soutěž pro veslaře do 23 let, neoficiálně označovanou jako mistrovství světa seniorů B do 23 let. Pro rok 1995 hostil tuto regatu holandský Groningen a v reprezentační osmě, která se zde umístila na stříbrné příčce, startoval i olomoucký Polášek.
Na juniorské mistrovství světa do Poznaně se nominovalo celkem devět olomouckých závodníků. Bohužel byl tento šampionát provázen smůlou a výrazně poznamenán zdravotními potížemi, způsobenými příznaky salmonelózy. Postiženy byly téměř všechny národní týmy a nezřídka se na startu objevovaly i nekompletní posádky. Nejlepšího výsledku nakonec dosáhly juniorky Žujová s Vyroubalovou na kombinované osmě, která projela cílem na čtvrtém místě, pouhé půl vteřiny za bronzem. Původně velice slibná posádka čtyřky bez kormidelníka Nezval T., Michálek, Malíšek, Vajčner byla celkově jedenáctá, stejně jako osma s Fryčákem, Krausem a kormidelníkem Mrákavou.
Z Přeborů ČR žactva a dorostu si naši mladí přivezli celkem šest přebornických titulů, olomoučtí dorostenci obsadili také druhé místo na osmě na soutěži olympijských nadějí v Piešťanech (dřívější Družba).
Ani tento rok nás neminula smutná zpráva. Tentokrát naše řady opustil MUDr. František Maloň, který byl jedním z těch, co položili pevné sportovní, odborné a společenské základy veslování v Olomouci.
DRUHÁ POLOVINA DEVADESÁTÝCH LET
Již od roku 1992 je zimní příprava veslařů zpestřována halovými závody na veslařských trenažérech americké firmy Concept2. Po několika letech zkoušení se nakonec pomyslná závodní dráha sjednotila na 2000 metrech, stejně jako je tomu na vodě. Závody se pravidelně konaly v příjemném prostředí hotelu Hilton v Praze a poprvé zde o sobě dali naši veslaři slyšet na podzim roku 1994, kdy se Polášek stal mezi muži akademickým mistrem ČR a družstvo dorostu Grézl, Losík, Hynková, Žižková skončilo na velmi pěkném třetím místě. V této u nás nově se rozvíjející veslařské disciplíně jsme slavili další úspěch v roce 1996, kdy se stal akademickým mistrem ČR v kategorii mužů Michálek, mezi muži lehkých vah byl třetí Vajčner.
Počátek závodní sezóny na vodě byl opět poznamenán jednou ze smutných zpráv. Zemřel Josef Šubert, poslední ze zakládajících členů našeho veslařského klubu. Veslování zasvětil celý svůj život a i na jeho sklonku jsme ho mohli často vídat u vody, jak se zájmem sledoval dění na řece Moravě. Na jaře roku 1996 také tragicky zahynula oblíbená kormidelnice Radka Koláčková.
O něco veselejší už byly tradiční pražské Primátorky. Vítězství v závodě o Zlaté veslo v juniorských osmách si odváží Malíšek, Půr a kormidelník Mrákava, kteří starovali ve společenství se závodníky pražské Bohemians a Mělníka. Dorostenci byli tentorkát druzí, osma mužů čtvrtá. Husarský kousek se této mužské posádce podařil na Mistrovství seniorů B v Třeboni, když dokázali ve finále osem zvítězit a nechat tak za sebou i takové posádky, jako byla pražská Dukla. Na Přeborech ČR žactva a dorostu získala naše mládež opět šest titulů.
Reprezentační start na Mistrovství světa juniorů ve skotském Glasgow neminul Malíška s Půrem na noncoxu, na kterém si vyjeli osmé místo, Mrákava byl s osmou šestý. Senioři B startovali na Nations Cupu v Hazewinkelu, posádka čtyřky bez kormidelníka Krumpholz, Polášek, Vlček, Michálek byla v silné konkurenci celkově osmá. V roce 1996 je za svoji trenérskou činnost opět na olomoucké radnici vyhlášen Zdeněk Vičík Trenérem roku.
Následující rok 1997 se také nesmazatelně zapsal do historie našeho olomouckého klubu. Na jaře nás navždy opustila paní Libuše Vičíková (roz. Šindelářová), která byla u zrodu olomouckého ženského veslování ve 40. a 50. letech, dlouhá léta v oddíle působila jako matrikářka, pečlivě vedla statistiky účastí na závodech, dělala rozhodčí.
Z Přeborů ČR žactva a dorostu přivezl náš klub celkem sedm titulů. Začátkem července jsme se zúčastnili tradičního Mistrovství ČR seniorů B, konaného v Třeboni, kde si olomoucké barvy připsaly další tři republikové tituly, radost z nich však neměla příliš dlouhého trvání.
POVODNĚ 1997
Vše začalo deštivým počasím v pátek 4. července 1997. Odpoledne se spustil vytrvalý déšť, který provázel i sobotu a neděli. Studený, deštivý víkend prožívali také naši závodníci v Třeboni na mistrovství republiky juniorů, seniorů B a veteránů, kteří po svém návratu zpět do Olomouce mohli už jen spolu s ostatními nevěřícně sledovat stoupající hladinu řeky Moravy.
V pondělí 7. července vystoupala hladina Moravy na nejvyšší úroveň, jakou kdo z nás pamatoval, ale stále se zatím držela ve svém korytě a jeho nejbližším okolí. V loděnici se kanály a betonovými jímkami pro listy vesel vytlačila voda do výšky 5 cm, vesla byla tedy pro jistotu, aby vlivem vody nepadala z držáků, vyskládána v loděnici na kozy. Přítomní muži si v šatně vyskládali věci ve skříňkách do vyšších pater. Všichni čekali, že následující den začne hladina vody opadat...
Avšak v úterý 8. července ráno řeka ukázala, že zdaleka ještě neřekla své dost. Na obloze svítilo letní sluníčko a velká část města byla zalitá obrovským tichým jezerem. Během dne voda pomalu, ale jistě stále ještě stoupala. Stojatá voda kompletně obklopovala budovu loděnice a spolehlivě ji celou uzavírala. Nikdo si nedokázal představit, jak asi vypadají v tuto chvíli lodě, nedalo se vůbec nic dělat.
Ve středu 9. července dokázala řeka Morava zcela překonat veškerá naše očekávání i představy - voda byla úplně všude. Jediným suchým místem v okolí byl rozestavěný most nedaleko loděnice na Tř. Kosmonautů, který zůstal kousek nad hladinou jako jediný v Olomouci. Vodní masa se cpala naprosto všude a brala sebou všechno, čím šlo alespoň trochu pohnout. Během toho všeho praskly jedny vrata od loděnice, následně zmizely pod vodou a vyplavalo několik vesel...
Mírný pokles vody začal ve čtvrtek 10. července. Poprvé bylo možné nahlédnout i do vnitřních prostorů loděnice, započaly úklidové práce. Volně plovoucí lodě byly postupně vytahovány ven a ukládány na vlek. Dřevěné lodě byly děravé, laminátové přinejmenším pomačkané. Kdo přišel, pomáhal co mohl, včetně kluků, co měli za dva týdny odjíždět na MS mužů a žen do 23 let.
V pátek 11. července byl ze zatopeného spodního prostoru vyklizen poslední materiál i lodě. Na řadu přišla mužská šatna se skříňkami plnými vody a mokrého oblečení. Morava dále klesala a voda se začala ztrácet i z loděnice.
Následovaly poměrně stereotypní dny, naplněné vyklízením a čištěním prostor posilovny, chodeb, bazénu, tělocvičny i mužské šatny a kotelny, zanesených od bahna a jiných zbytků. Jen velice pomalu a za velkých finančních nákladů byl obnovován provoz klubu a vše bylo postupně uváděno do původního stavu. Historie klubu se tak začíná dělit na dobu před potopou a po potopě.
Uvést areál TJ Lodních sportů do původního stavu po povodních v roce 1997 dostala za úkol Správní rada TJ LS a její zaměstnanci. Díky pojištění areálu se podařilo veškeré prostory uvést nejen do původního stavu, ale navíc je zmodernizovat na současné podmínky, ještě před koncem roku 1998. Finanční prostředky na zajištění veškerých oprav byly nejen z pojišťovny, ale také od státu a z Regionálního sdružení ČSTV.
ŽIVOT NA KLUBU PO POVODNÍCH
I za tak těžkých dnů, jaké po opadnutí vody na olomoucké loděnici nastaly a za smíšených pocitů se nakonec přece jen senioři B rozhodli odcestovat na svůj neoficiální světový šampionát do italského Milána. A nevedli si zde vůbez zle. Mužský noncox Krumpholz, Michálek, Vlček, Dvořák se po strhujícím semifinále probojoval do velkého finále, kde mu náležela šestá příčka, Žujová na dvojskifu společně s lounskou Bláhovou obsadila místo deváté.
Zářijové Mistrovství ČR mužů, žen a juniorů v Račicích přineslo do naší zničené loděnice hned pět mistrovských titulů, z toho tři náležely Evě Žujové, která zvítězila ve společenství v podstatě na co sedla, tedy na 2x, 2- a na 4x. Velkým překvapením bylo vítězství mužské dvojky bez kormidelníka Homolka J., Polášek, která šokujícím způsobem připravila o titul reprezentanty Dukly Praha. Sbírku titulů uzavřely juniorky ve společenství na noncoxu.
Následující sezóna 1998 se nesla především ve znamení oprav. Během zimní přípravy byl zajištěn provoz loděnice pouze na částečný provoz, neboť stále nebylo dokončeno topení, netekla teplá voda, posilovna byla k dispozici jen omezeně a tělocvična vůbec.
Po dlouhé době opět získáváme vítězství na Primátorkách v závodě ženských osem, kde v kombinované posádce startovala naše Žujová. Svého zástupce jsme měli tentorkát i na Mistrovství světa v Kolíně nad Rýnem, Michálek zde startoval na noncoxu, ale příliš se mu nedařilo. O poznání lépe si s kolegy z ČVK Praha vedl na Akademickém mistrovství světa v Záhřebu, kde si na čtyřce bez kormidelníka vyjel čtvrtou příčku. Na juniorském světovém šampionátu v rakouském Ottensheimu byla Žižková šestá na osmě.
Zimní příprava na veslařskou sezónu 1999 byla zpestřena netradičním 24 - hodinovým závodem desetičlenných družstev na veslařském trenažéru, který se konal v Ostravě na půdě VŠB - TU. Naše smíšené družstvo nastoupilo ve složení Nedělníková, Žujová, Žižková, Dostál R., Holouš, Grézl, Krumpholz, Půr, Vajčner, Vlček a během jednoho dne ujelo přesně 394,115 km. Tímto výkonem pokořili o celých 1275 metrů světový rekord, který drželi Britové. Tento závod si v další sezóně zopakovali Vlček se Žujovou, tentokrát ve společenství s Ostravou a Přerovem a hodnotu rekordu posunuli na 401,433 km.
Mezi další výraznější sportovní úspěchy roku 1999 patří vítězství Sklenáře a Kuchyňky ve společenství v osmách dorostenců na Primátorkách. Toto duo si připsalo další vítězství na dvojce bez kormidelníka na závodech olympijských nadějí CEFTA v Piešťanech, což jsou nejprestižnější závody pro dorost mezi zeměmi střední Evropy (obdoba zaniklé Družby). Tento rok je na olomoucké radnici vyhlášen Trenérem roku Jiří Holčík, dlouholetý úspěšný trenér především starších žíků.
V 90. letech se náš klub vypořádával s mnoha významnými společenskými a politickými změnami. Přesto si dokázal udržet svůj vysoký standard a sportovní úroveň. Do nového tisíciletí jsme se vydávali s vidinou oslav 60. let od vzniku organizovaného veslování v Olomouci, a také plni očekávání, co nového nás čeká.
