ZAČÍNAJÍ ÚSPĚCHY
Šedesátá léta představují další rozmach olomouckého veslování. Získáváme již první tituly na přeborech ČSSR dorostu, juniorů a dokonce první mistrovský titul mužů na Mistrovství ČSSR elity roku 1964 v Třeboni na dvojce bez kormidelníka v sestavě Pavel Okleštěk a Petr Smyčka pod vedením již zkušeného trenéra L. Zapletala st. Nenechává na sebe čekat ani účast našich veslařů na mezinárodních regatách. V tomto období se každoročně zúčastňují naši veslaři i veslařky mezinárodních závodů v různých státech Evropy. Na plné obrátky pracují trenéři jednotlivých složek Josef Šubert, Luboš Zapletal, Josef Nechvátal, Jiří Kalina, Jan Dvořák. Dále začíná pracovat i nová generace trenérů jako je Zdeněk Vičík (bývalý člen ÚDA Praha a reprezentant ČSR), František Horský, Rudolf Krumpholz, Vítězslav Lakomý, který především obětavě dopravuje rok co rok veslařský materiál na závody a všude tam, kde je potřeba, Laďka Stejskalová, Marie Vičánková a mnoho dalších. Mezi funkcionáři obětavě pracují František Grunt, František Pikal, Josef Havelka, Milada Kalinová, Radek Smolka a další.
ZAČÁTEK ŽÁKOVSKÉHO VESLOVÁNÍ
Mezi významné události tohoto období beze sporu patří i založení žákovského veslování, a to nejen v Olomouci, ale i v celé ČSSR. S touto myšlenkou, na tehdejší dobu téměř neuvěřitelnou, přišel jako první trenér Josef Šubert a ihned začal s její realizací za vydatné pomoci Františka Horského, který již tehdy zahájil organizovaný nábor na olomouckých školách. Začátky pro 13 – 14 leté chlapce a jejich trenéry nebyly nijak snadné, poněvadž v tehdejší době neexistovaly speciální lodě a také nebyly vypsány celostátní soutěže pro žactvo. Pro udržení zájmu těchto chlapců byl uspořádán Přebor olomouckých škol ve veslování v letech 1966-1968. Vzhledem k tomu, že se tato průkopnická myšlenka osvědčila i v dalších veslařských oddílech, byly v roce 1969 vypsány první veslařské závody žactva. Toho okamžitě využili i naši nejmladší veslaři, kteří pod vedením Františka Horského získali z pěti startů tři vítězství. Od té doby tvoří žákovská základna nedílnou součást našeho veslařského oddílu.
Také kategorie dorostu se pod vedením Zdeňka Vičíka začíná výrazně prosazovat a v tomto období si přiváží z Přeborů ČSSR celkem 17 titulů.
DRUŽSTVO ŽEN
V polovině 60. let se formuje nové družstvo žen, které získává úspěchy nejen na domácím, ale i na mezinárodním poli. V roce 1968 a 1969 je to zisk mistrovských titulů ČSSR, Dvořáková vyhrává v roce 1969 Stuhu Podolí, další veslařky Baslová, Mikulcová, Menšíková, Petrželová, Mazurová, Zapletalová, Tylová, Lenochová se zúčastňují ME v Nottinghamu, Grünau a Klagenfurtu a mnoha mezinárodních regat.
ROK 1969
Tento rok byl pro olomoucké veslování velmi úspěšný. Čtyřka mužů Okleštěk O., Smyčka, Batěk, Okleštěk P. zvítězila na mezinárodní regatě na Bledu, o rok před tím i v exotickém Alžíru. Vyvrcholením této éry je vítězství osmy juniorů již v barvách Lokomotivy Olomouc na závodech o Zlaté veslo hlavního města Prahy. Taková osma neušla pozornosti komisi mládeže při svazu veslování a byla pověřena reprezentací na I. mezinárodní regatě juniorů FISA, která se konala v témže roce v italské Neapoli. A skončila doslova "bombou" pro veslařský svět. Oddílová osma tuto tenkráte vrcholnou soutěž vyhrála před Rakouskem, USA a dalšími evropskými reprezentanty. Také zde si připomeňme jména členů této úspěšné osmy:
Zapletal L. ml., Lakomý P., Hudek J., Kunhart Z., Kovačík J., Konvička P., Neštický J., Vraštil M., Večeřa M. - kormidelník, Zapletal L. st. - trenér
Jádro této slavné osmy (Zapletal ml., Lakomý, Konvička, Neštický a Vraštil) dělalo velkou čest našemu oddílu a především reprezentaci ČSSR, ve které někteří úspěšně setrvali až 15 let! Za celou svoji veslařskou kariéru obdrželi tituly "zasloužilý mistr sportu" a různá ocenění od vrcholných orgánů ČSTV. K jejich největším úspěchům se však ještě dostaneme.
STĚHOVÁNÍ LODĚNICE
Veškeré výsledky oddílu pocházely až do této doby z kilometrů naježděných na vodě pod jezem, popřípadě u tzv. "dolní" loděnice v Čertoryjích (ve směru na Dub nad Moravou), kde skupiny nadšených veslařů či veslařek dojížděly na různě konstruovaných bicyklech, aby po zhruba 10 kilometrech jízdy na těchto dopravních prostředcích zasedli do svých lodí. Voda pro trénink veslařského sportu však nebyla moc kvalitní, hlavně na tzv. "horní" novosadské loděnici. Stačilo, když se stav vody v řece Moravě nepatrně zvýšil, zrychlil se podstatně proud a kvalita veslařské techniky tím hodně utrpěla. To vše se mělo změnit k lepšímu po přestěhování novosadské loděnice nad jez do prostor bývalého dřevěného vojenského skladiště pontonů. Voda nad jezem skýtala krásnou a klidnou hladinu v délce 1800 metrů. Toto přestěhování se uskutečnilo na přelomu let 1967-1968. Také se začalo uvažovat o výstavbě nového areálu lodních sportů na Envelopě asi 100 metrů po proudu od dřevěného provizoria. Myslíme si, že i tato kvalitnější voda dopomohla mladé osmě juniorů k vítězství v Neapoli a zároveň tento výsledek dal poslední impuls ke schválení projektu a povolení výstavby nové moderní loděnice. Přelom 60. a 70. let lze tedy považovat za hranici mezi dávnou historií olomouckého veslování ve skromných podmínkách s minimálním vybavením a moderní současností v postupně vybudovaném areálu lodních sportů. První výkop pro tuto stavbu se však uskutečnil až ve druhé polovině roku 1970.
